Komiksová Ledová sfinga je dokreslená, odevzdaná a vyjde v září, tedy rok po Pěti nedělích v baloně, které se prý pořád slušně prodávají. A my s Karlem neleníme a pouštíme se do zkomiksování třetí verneovky pro verneovské nakladatelství Josef Vybíral. Opět jedné z mých nejoblíbenějších a sice Zemí šelem.
Zemí šelem (1880) – v originále La maison a vapeur (Dům na páru), ale ve světě známá i jako Steam house nebo Tigers and traitors a u nás vydaná i pod názvy Nana Sahib nebo Ocelový olbřím – vyšla jako dvacátý svazek Verneovy edice Podivuhodné cesty. V době jejího napsání už měl Verne za sebou většinu svých nejslavnějších titulů jako Pět neděl v baloně, Cesta do středu Země, Děti kapitána Granta, 20 000 mil pod mořem, Cesta kolem světa za 80 dní, Tajuplný ostrov, Patnáctiletý kapitán či Ocelové město. A před sebou dalších 40 románů, třeba Dva roky prázdnin, Tajemství hradu v Karpatech nebo Vynález zkázy.
Román popisuje dobrodružnou cestu čtyř přátel napříč neklidnou koloniální Indií. Dočkáme se tak nejen vyčerpávajících popisů indické společnosti a jejích hlavně náboženských zvyklostí, nádherných měst a fauny a flóry, ale také historie bojů mezi britskou armádou a místními povstalci. Ozvěna válečných událostí také silně prosakuje do příběhu, jehož hlavní záporná postava – krutý vůdce povstalců Nána Sáhib – je skutečnou historickou osobou. Hlavní atrakcí je ale neortodoxní dopravní prostředek, kterým hrdinové po Indii cestují, jakýsi předchůdce karavanu – parní stroj nadesignovaný jako slon, táhnoucí dva luxusně vybavené bungalovy na kolech.
Příběh je tak v lecčems podobný Pěti nedělím v baloně – opět cesta neobvyklým dopravním prostředkem, podobné prostředí i postavy náruživého lovce či komického sluhy, kteréžto atributy platí pro řadu verneovek. Oproti velmi přímočarým Pěti nedělím s jedinou dějovou linií je ale zápletka Zemí šelem komplikovanější (záporák, který má vlastní linii, dále motivy pomsty a shledání po letech) a hlavní hrdina, Francouz Maucler je pouhým pozorovatelem a vypravěčem, který do dění zasahuje minimálně. Postav je tu jako na orloji, protože hrdinové mají celkem tři sluhy, další tři lidé (mechanik, topič, kuchař) tvoří osádku Parního domu a záporák má bratra i důležitého poskoka, je tu excentrický obchodník se zvířaty…
Knížku jsem si pro adaptování do komiksu vybral svým obvyklým filtrem. Oproti předchozí Ledové sfinze nabízí výrazně odlišné prostředí, zápletku a postavy a na českém trhu dosud žádná její komiksová verze není. Zároveň má dobře vystavěný a vizuálně atraktivní příběh, což se o každé verneovce říct nedá, a v neposlední řadě stojí v jejím centru fantastický vynález, který mě od dětství fascinuje. Dalších pár měsíců tedy strávíme s Karlem duchem na verandě Parního domu, kterému Ocelový obr prošlapává cestu dusnou indickou džunglí, z níž na něj výhružně vrčí tygři…
Chozeho tvořeníčko 