Ještě jedna ukázka z gilgamešovského komiksu, co děláme s Pavlem Bláhou. Když se Gilgamešovi podaří urazit bohyni lásky Ishtar, ta za trest sešle na jeho město božského býka a Giš a Enkidu ho musí zastavit dřív, než metropoli srovná se zemí. A rozpoutá se epická demoliční honička ulicemi města.
V prosinci vyšlo vánoční číslo Pigy časáku a v něm další pokračování obou mých komiksových epik. V Pigyho vesmírné odysee přistanou Pigy a Lily na Merkuru, kde je překvapí déšť meteorů. Tady deštník nepomůže, takže se ke slovu dostane jiný nejlepší pomocník každého astronauta – baseballová pálka. A ukáže se, že Pigy má na odpalování meteorů přirozený talent… A v Rybňajsu opět straší – ano, nenápadně ten mírumilovný komiks měním v Twilight Zone.
Zase jedna rozpracovaná věc – tentokrát s Jirkou Zimčíkem – co je momentálně u ledu.
Po Hlavolamu ze Stínadel, Povstání Vontů a Synech stínadelských jsem měl pocit, že už mi to potulování Stínadly stačilo. Ale pak přišel Jirka s tím, že chce o Stínadlech už dlouho něco nakreslit a mě se hrozně líbily jeho skici. A tak jsem oprášil svou starou povídku o klukovi, co se přistěhuje do Stínadel, Vontové ho jako cizáka nepřijmou mezi sebe a on objevuje Stínadla a jejich záhady a kostlivce ve skříni na vlastní pěst jako takový dětský Indiana Jones/Sherlock Holmes. V komiksu dostal k ruce stínadelského fixera-vontského vyvrhela a jejich prvním dobrodružstvím/případem mělo být vyšetřování takové záhady zamčeného pokoje – nevysvětleného zmizení kluka, co před lety sešplhal na podivný dvůr zavrtaný hluboko pod úrovní ulice a ze všech stran obklopený vysokými zdmi a už se ze tmy tam dole nikdy nevynořil…
Jirka tehdy načrtl pár skic, i jsme s tím byli v Albatrosu, kde se to líbilo, ale pak nějak nebyl čas/dostaly přednost jiné věci… Tak snad někdy.
Pokračovat ve čtení „Stínadla: Zmizení“
Když jsem se před pár lety na netu dočetl, že v oceánu existuje ostrov z plastového odpadu, mé nudné dospělé já si pomyslelo, že je to strašný – a moje dětské a scenáristické já si pomyslelo, že je to strašně cool! Jen si to představte – plastové hory, po kterých se dá lézt, v nich systémy plastových jeskyní, co můžete prozkoumávat a opodál oblast pohyblivého plastu, který vás může pohltit, když na něj vstoupíte, a… a… Pár dalšími klikanci jsem zjistil, že realita je mnohem méně romantická a zábavná – rozlohou jde spíš o kontinent, respektive několik, a procházet by se po nich dokázal snad jen Ježíš, protože jsou to jen nekonečné koberce odpadků pohupující se na hladině.
Ale semínko klukovské fantazie už bylo zaseto.A brzo z něj začala klíčit epická ekorobinzonáda o skupince dětí, které se navzájem neznají, ale jednoho dne se všechny probudí uprostřed oceánu v kontejneru na moderní lodi duchů – cargo ship větší než Titanic, která je bez lidské posádky, řízená na dálku z velína na pevnině. A než řeknete wow, loď převrátí tajfun a děcka ztroskotají na neznámém ostrově – z plastového odpadu! Během čekání na záchranu prozkoumávají ostrov, učí se na něm přežít, zachraňují mořská zvířata ohrožená plastem a přitom se učí fungovat jako tým, což s ohledem na jejich rozdílné povahy není jednoduché. A snaží se přijít na kloub ostrovním záhadám – podivným zemětřesením (plastotřesením), při kterých ostrov mění svou podobu, tajemné mořské obludě, co se potlouká okolo… A nemůžou chybět ani novodobí piráti a dokonce i globální spiknutí. Prostě ty nejlepší a nejdobrodružnější prázdniny ever.
Zkrátka Dva roky prázdnin pro 21. století nebo dětský Lost. Hlavně ale další z mých příběhů, kterými se pokouším přenést čtenáře na nějaké zvláštní místo, kam ho nevezme žádná cestovka a kde znovu pocítí dětské vzrušení z objevování bez dohledu dospělých.Pavel sice preferuje kreslení udatných reků, ale podařilo se mi z něj vymáčknout obálku. Enjoy!
Třetí komiksová verneovka z edice Jules Verne a jeho fantastické světy, kterou píšu a Karel Zeman kreslí, pomalu míří do tiskárny. A takhle bude vypadat obálka, až ji budete hledat v knihkupectví 
Vychází 25. září!
Práce na Zemí šelem, naší třetí komiksové verneovce s Karel Zeman finišují. Samozřejmě nás na ní nejvíc bavil ten steampunkový slon, ale za zmínku stojí i nejtemnější moment celé knihy – popis skutečného historického masakru 120 britských žen a dětí indickými povstalci, ke kterému došlo v Kánpuru roku 1857. Jednou z obětí (kterou Verne nezmiňuje, ale narazil jsem na ni při rešeršování) byla i Margaret Wheeler, nejmladší dcera britského generála, která během masakru zmizela beze stopy a později se dočkala okázale heroizujícího zpodobnění, kterým jsme se s Karlem inspirovali. Komiks by měl tradičně vyjít v polovině září.
Loni jsem ukecal Pavla Bláhu, abychom se pustili do komiksové verze Eposu o Gilgamešovi. Ukecat Pavla nebyl problém, protože má tyhle mytologicko-heroicko-akční věci rád a kreslí se mu samy. A vydavatelé zase mají rádi adaptace klasik, na která vypršela autorská práva, a u téhle vypršela někdy před 5 tisíci lety. I když Gilgameše si sotva kdo bude kupovat z nostalgie, že na něm vyrostl. Já se s ním poprvé setkal v hodinách literatury na střední a ještě dlouho potom jsem ho bral jako zaprášený předpotopní blok mramoru.
Loni to nebyla taková jízda jako předloni, spíš stavění mostu k roku 2020. Ale to neznamená, že jsem neměl do čeho píchnout.
Ledová sfinga je momentálně v tiskárně a na pulty knihkupectví dorazí 18. září. A s Karlem už pilně pracujeme na třetím verneovském komiksu – Zemí šelem!
Čerstvě je venku prázdninové číslo Pigouše a s ním další díl Pigyho vesmírné odysey, kde Pigy a Lily poněkud neplánovaně a divoce přistanou na Měsíci (na měsíc přesně 50 let po Armstrongovi a spol.). A samozřejmě nechybí ani další díl Rybňajsu. Pod hladinou rybníka se náhle objevují podivná světla. Je to UFO? Všechny čeká šokující překvapení! Nenechte si ujít oba komiksy z mého pera 
