Po Pěti nedělích v balóně adaptuju do komiksu další verneovku. Tentokrát jsem si mohl vybrat a zvolil jednu méně známou a atypickou – Ledovou sfingu.
Příběh pojednává o záchranné výpravě, která se vydává po stopách jiné výpravy, co se ztratila v tehdy ještě neprozkoumané Antarktidě. Sáhl jsem po něm částečně pod vlivem The Terror, taky proto, že jsem po Pěti nedělích chtěl něco s jinými reáliemi a zápletkou a protože u nás žádná její komiksová verze ještě nevyšla, zatímco třeba 20 000 mil pod mořem nebo Cesta do středu Země tu vyšly už dvakrát. Ale hlavně proto, že jde o pozoruhodný literární experiment a vlastně o dva romány v jednom – Sfinga je totiž Verneovým pokračováním jediného románu Edgara Allana Poea Příběhy Arthura Gordona Pyma.
Mystifikátor Poe román vydával za převyprávění skutečného cestovatelského deníku (podobně jako svou povídku Senzace s balónem). V první osobě v něm líčí nervydrásající námořní dobrodružství titulního cestovatele, které se postupně překlopí ve fantaskní putování polárními kraji plnými podivných zvířat a úkazů. Končí nečekaně a velmi záhadně až hororově u tajemné hradby z mlhy, kterou střeží hrozivá sfinga.
„Nedovedu to přirovnat k ničemu jinému než k nezměrnému vodopádu, který se tiše valí do moře z jakéhosi nesmírného, dálného valu v nebi. Po celé šíři jižního obzoru se před námi teď rozprostřela gigantická opona. Nic se z těch končin neozývá. (…) A pak jsme se již řítili do náruče kataraktu, v němž se dokořán otevřel jícen, aby nás přijal. Ale tu se před námi vztyčila zahalená lidská postava, daleko větší a mohutnější než kterýkoli tvor, přebývající mezi lidmi. A barva pleti této postavy byla čirá, sněhová běl.“
Poe tehdy zřejmě naznal, že dál už mysteriózní příběh gradovat nejde a ponechal závěr na fantazii čtenáře. Kritici tenhle slavný otevřený konec ocenili a mnoha čtenářům i autorům nedal spát a vyprovokoval je k napsání řady pokračování. To nejznámější dodal Verne, tou dobou už veleúspěšný spisovatel. Sice psal poněkud jiný typ dobrodružných příběhů – vědečtějších a ne tak poetických, mysteriózních a děsivých, což je na jeho pokračování znát – ale Poea a jeho tvorbu obdivoval. Jestliže Poe předstíral, že jeho hrdina a příběh je skutečný, Verneův hrdina ho zprvu považuje za smyšlený, ale záhy zjišťuje, že jde o skutečnost a vydává se vypátrat, jak to tedy s Poeovým hrdinou dopadlo.
Takže vzhůru do vod Jižního ledového moře, kde se mezi plujícími ledovci ukrývá zrádný ostrov Tsalal a ještě dál pak do mlhy zahalená tajuplná sfinga…
