Na čem jsem dělal v roce 2019?

Loni to nebyla taková jízda jako předloni, spíš stavění mostu k roku 2020. Ale to neznamená, že jsem neměl do čeho píchnout.

Hodně mě bavilo psaní skečové show pro Epicture a komediální duo Filip Teller a Pavol Seriš, jejichž brutálně vtipné představení Čecháčci a čoboláci důrazně doporučuju. Po sérii zábavných brainstormingů jsem sedl a napsal scénáře osmi vtipných scének. Byl to takový můj reparát z psaní komedie po Kaskadérech s.r.o., u kterých jsem se zaměřoval spíš na akční scény a odnesl si menší trauma z toho, že neumím psát komediální věci. Při psaní skečů jsem se ale vyřádil a narval je absurdními nápady a vtípky. V listopadu se pak natočila pilotní scénka o banálním nákupu ve večerce, který se nečekaně zvrhne v bizarní horor. A vypadá Epicky. Ale na její premiéru, respektive na premiéru celé série si ještě chvilku počkáme.

A když už jsem zmínil horor… Pionýři hororu jsou pro mě sice dávno uzavřenou kapitolou, ale loni se mi hned několikrát připomněli. Výběr z nich se promítal o Halloweenu v brněnském Vida centru, na konci roku mě pozvali o nich něco říct na dubnový Slavcon v Bratislavě… a když jsem si koupil pod stromeček aktuálně vydanou čítanku filmového braku Krev, slzy a sperma, našel jsem tam o Pionýrech hned dva odstavce! A další o sobě a LudovicoFilmu, kde je dokonce jmenovaný můj starý trashový opus Cyborg Cheerleader! Tohle byl nejpříjemnější šok, co jsem loni zažil.

Mezi psaním jsem se taky snažil trochu zorientovat v kreativním podnikání a v důsledku toho si konečně pořídil vlastní scenáristický web (velké díky za něj patří Adele). Taky jsem dal dohromady přednášku o komiksové scenáristice Upsat se komiksu, do které jsem zahrnul nejdůležitější věci, co jsem se při psaní komiksů naučil a s níž jsem obrazil červnovou Fantastickou Ostravu (na Crweconu jsem se jen poflakoval) a říjnovou Komu v Brně. A co mi loni vyšlo za komiksy?

Pigy nesmí zemřít! Je až k nevíře, jak může bezdětného autora hororů, thrillerů a akčňáků bavit psaní příběhů o roztomilých zvířátkách pro čtyřleté děti. Asi jako – aspoň ze začátku – bavilo Paula Sheldona psát Misery. Mí fanoušci naštěstí neuzvednou kladivo… Pigyho komiksovou ságu a její knižní verzi jsem už předloni dopsal a celý minulý rok se komiks objevoval v Pigyho časopise, plus první díly opatřené zvukem (!) vyšly na webu. Mimochodem díl, ve kterém Pigy přistane na Měsíci, vyšel časopisecky v létě a tedy na měsíc přesně 50 let poté, co na Měsíc poprvé vkročil Armstrong a spol. Cool, I guess. No big deal.

Loni jsem pak dostal na hraní i druhý komiks v Pigyho časopise, Rybňajs. Narozdíl od Pigyho nejde o kontinuální příběh, ale jsou to epizodické příhody ze života sladkovodní fauny v jednom rybníce. I tady se můj nástup projevil zvýšenou dramatičností –  mám za sebou čtyři díly a už se v rybníce stihla objevit podivná světla, rybník začal kriticky vysychat, nebo posledně záhadně zmizely všechny vánoční dárky!

Na psaní Rybňajsu je obzvlášť fajn, že jeden uzavřený díl mívám za odpoledne hotový a o dva měsíce později je časopis s ním (a Pigym) na stáncích. Normálně totiž dělám na komiksech cca půl roku a pak další dlouhé měsíce čekám, až se objeví v knihkupectví… O filmových a seriálových věcech ani nemluvím.

Pokračoval jsem i v psaní edice komiksových verneovek pro verneovské nakladatelství Josef Vybíral, které famózně kreslí Karel Zeman. Loni jsme dokončili a v září vydali druhou, Ledovou sfingu a rovnou se vrhli na třetí, Zemí šelem. Obnášelo to spoustu zábavného googlení fotek koloniální Indie a steampunkových hejblat a momentálně jsme napůl hotoví. Vyjít by měla tradičně v září a jelikož pojednává o mechanickém parním slonovi, plánujeme, že ji pokřtí živý slon. První ukázka:

Potichu jsem připravoval i dvě větší komiksová alba, k nimž už taky existuje několik výživných skic, ale zatím se na ně vztahuje informační embargo. Tak jen připomenu tenhle nesouvisející fan art, co jsme s Pavlem Bláhou spáchali v červnu:

V říjnu pak byla v Mahenově knihovně k vidění putovní výstava Pocta Rychlým šípům, kde byly vystaveny ukázky rychlošípáckých komiksů ze sborníku Rychlé šípy a jejich nová úžasná dobrodružství, včetně ukázky z mého kraťasu nakresleného Lenkou Šimečkovou, ve kterém se protne svět Rychlých šípů se světem Kingova románu To. Fotku nemám, tak pro ilustraci ohřeju jednu z předloňského Světa knihy.

Z projektů, pro které mě loni oslovili, si vzpomínám jen na jeden, který záhy skončil v kómatu, což je výtečná bilance. Do nového roku bych si přál, aby mi při práci ubylo nepříjemných prodlev a vše se hýbalo mnohem rychleji, protože jinak ztrácím startovní nadšení, motivaci a soustředění. Nemyslím teď věci, které prostě jsou běh na dlouhou trať, ale věci, které se po úvodním výkopu na někom/něčem zaseknou a na dlouho zbytečně – a někdy fatálně – zmrtví.

Nemálo času a energie jsem během roku věnoval i mým polotajným srdečním projektům, které mi už léta běží na pozadí. Půběžně jsem je oprašoval, všelijak si s nimi pohrával, třásl s nimi, posouval, prohluboval, vybarvoval a dobíjel si tak baterky. Zimu bych měl mít volnější a mám v (seriózním) plánu na ně pořádně sednout a do jara s nimi pořádně pohnout. Aspoň s jedním. Opravdu by se to mohlo stát.

Na závěr velké díky všem, se kterými jsem letos na něčem dělal, kdo mě k něčemu  přizvali, nebo nějak pomohli – moc si toho vážím a těším se na další spolupráci nebo pokec!